Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy v pramenné oblasti Sázavy cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou v polovině 13. století a v obdobích těsně následujících. V tomto období došlo patrně k založení několika železářských hamrů. Jedním z těchto hamrů je tak řečený Šlakhamr, který je v pramenech spojován se jménem Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě), nájemcem zmíněného hamru. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv. Václavův hamr) v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr). Pro vlastní činnost Šlakhamru v období 14.-17.století se dochovalo pouze několik údajů. Tak je roku 1410 mezi škůdci kláštera, kteří neodváděli klášteru patřičné platy zmiňován i Nicolaus, řečený Flexl, rychtář v Německém Brodě a nájemce hamru. Podle listiny z roku 1357 dostával hamr od pozemkové vrchnosti zadarmo stavební dříví, ovšem za dřevo pro výrobu dřevěného uhlí (palivo) a za železnou rudu musel nájemce platit. Provoz hamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt, či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionerní spalovací motor. V padesátých létech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD). Technické muzeum v Brně zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976. TMB zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru. Stavbu dvojice vodních kol a zařízení tzv. chvostového hamru, včetně dalších nezbytných úprav, provedl sekerník p. Josef Kudrna z Dolního Radíkova. Za poslední tři roky prošla památka rozsáhlou rekonstrukcí a byla v roce 2011 zpřístupněna veřejnosti.
Objekt spadá pod Technické muzeum v Brně.
Expozice v prostorách bývalého vodního mlýna odkazují na bohatou železářskou tradici žďárského regionu. Připomínají historii hamru zvaného Šlakhamr, jehož existenci dokládají prameny z počátku 15. století. Dozvědí se jakým způsobem středověcí železáři získávali základní suroviny, tedy dřevo, dřevěné uhlí a železo, a jaký byl sortiment produktů hamrů. Část expozic je věnována posledním obyvatelům objektu – mlynářské rodině Brdíčků. Návštěvníkům je během prohlídky předvedena ukázka chodu vodních kol a při speciálních akcích i chodu bucharu a dalších zařízení.
ZDROJ INFORMACÍ: www.technicalmuseum.cz